Aktuality

Náhrada újmy na zdraví

Zvýhodněné postavení nezletilého dle nového občanského zákoníku
2014
Nový OZ
3
promlčení

Občanský zákoník 2014 přináší poměrně významnou změnu týkající se nezletilých osob, které utrpěly újmu na zdraví. Újma na zdraví se vždy promlčuje pouze v subjektivní lhůtě, a to z toho důvodu, že následky ublížení na zdraví, nehody či nesprávného lékařského zákroku se mohou projevit až po několika letech od promlčení.

Nový občanský zákoník z roku 2014 obecně zvyšuje promlčecí dobu z dvou let na tři roky. Platí fakt, že promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o okolnostech rozhodných pro uplatnění svého práva – poškozený tedy musí vědět, že došlo k újmě na zdraví a kdo je osoba povinná k její náhradě.

Nová úprava občanského zákoníku obsahuje v §622 zbrusu nové ustanovení, které stanoví, že v případě újmy na zdraví nezletilého nepočne promlčecí doba dříve, než se nezletilý stane plně svéprávným. Plně svéprávnou se fyzická osoba stane dovršením osmnáctého roku věku, uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti. Zároveň musí být splněna podmínka, že poškozený se dozvěděl o rozhodných okolnostech pro uplatnění práva. Nový občanský zákoník tak přináší zvýšenou ochranu nezletilých, kdy promlčecí dobu v podstatě prodlužuje až o 16 let (v případě, že újmu utrpí např. novorozené dítě při porodu). Zároveň ale toto ustanovení nebrání poškozenému,

aby uplatnil své právo u soudu již před nabytím svéprávnosti. Účelem nové úpravy je ochrana nezletilého, nikoli omezení jeho procesních práv. OZ z roku 1964 takovouto úpravu neobsahoval a promlčecí doba začínala dle judikatury v případě újmy na zdraví obecně běžet od okamžiku, ve kterém se ustálil zdravotní stav poškozeného. I za účinnosti nového občanského zákoníku se bude ale takto pravděpodobně postupovat v případě, že zdravotní stav poškozeného bude ustálen až po nabytí svéprávnosti. V případě, že újma vznikla již za účinnosti OZ z roku 1964, bude se podle starého občanského zákoníku postupovat i v případě, že k ustálení zdravotního stavu došlo již za účinnosti nového OZ.

Nový občanský zákoník zároveň přináší výhodnější postavení osob, které se o poškozeného starají a vynakládají tak náklady na jeho osobu a péči o domácnost. § 2960 občanského zákoníku výslovně stanoví, že škůdce hradí účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu a jeho domácnost. Občanský zákoník z roku 1964 přiznával v § 449 pouze náklady léčení, pod kterými po dlouhou dobu nebyly právě náklady spojené s péčí o osobu a domácnost poškozeného zahrnuty. Až judikatura posledních let dovodila širší aplikaci tohoto ustanovení, kdy Ústavní soud v nálezu ze dne 11. listopadu 2014, sp. zn. I. ÚS 2930/13, vyložil, že pod náklady spojené s léčením je možné podřadit i následnou péči o poškozeného, např. po ukončení hospitalizace, je-li vedena snahou o zlepšení jeho zdravotního stavu, přičemž taková ošetřovatelská péče může probíhat i v řádu let. Na závěr lze shrnout, že nezletilí poškození mají v případě újmy na zdraví výrazně výhodnější postavení než za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964. Nárok na náhradu újmy se u nezletilých promlčí ve většině případů dovršením jednadvaceti let. Pokud se zdravotní stav ustálí až po nabytí svéprávnosti, dojde k promlčení samozřejmě později. Zároveň osoby, které se o poškozeného budou muset léta starat, budou mít právo na náhradu všech nákladů vynaložených na péči o poškozeného.

AK Šmeral Staňkova 922/44, Háje, Praha

Výživné nesmí kazit děti

Ústavní soud rozhodl dne 16. 12. 2015 zajímavý případ týkající se výživného na děti. Jednalo se o ústavní stížnost týkající se rozhodnutí okresního a krajského soudu, kdy tyto soudy stanovily povinnost otce přispívat na výživu dítěte v částce 100.000,- Kč měsíčně, a to i přesto, že dítě bylo svěřeno do střídavé péče. Ústavní soud shledal v těchto rozhodnutích porušení základního práva stěžovatele jako rodiče na výchovu jeho dětí zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a předmětná rozhodnutí zrušil.

Občanský zákoník stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. V České republice neexistuje maximální limit pro stanovení konkrétní výše výživného, a tak konkrétní částka záleží vždy na uvážení soudu, který vychází zejména z odůvodněných potřeb dítěte, jeho majetkových poměrů a ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného (otce).

konzultovat

Ústavní soud judikoval, že obecné soudy by ale i při stanovování výše výživného neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek, případně práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti. Shodu v životní úrovni mezi rodiči a dětmi je proto třeba dle Ústavního soudu hledat především v samotném způsobu života, využívání kulturních, sportovních a společenských možností. Ústavní soud upozornil na nutnost rozlišovat mezi životní úrovní realizovanou a životní úrovní možnou, potenciální. To, že rodič má vysoké příjmy, ještě neznamená, že zároveň musí mít i vysoké náklady. Ústavní soud se přiklonil k právu rodiče ovlivňovat výchovu svého dítěte, a to tím způsobem, aby ho učil snaze brát se o své vlastní štěstí, vážit si peněz a naučit se s nimi hospodařit.

Samozřejmě za podmínky, že se nejedná o asketický přístup, který by omezoval rozvoj dítěte. Výše tvořených úspor by měla být v zásadě taková, aby umožnila dítěti v prvé řadě studium a následně snad i pořízení určitého typu “startovního” bydlení. V diskutovaném případě se jednalo o vytváření úspor v částce téměř 900.000,- Kč ročně, což vysoce převyšuje výše zmíněné náklady. Ústavní soud tak vyjádřil obavu, že zajištění příliš velkými jistotami může vést u dětí ve svém důsledku k pravému opaku, a to k deformaci základních životních hodnot. Zastal názor, že v tomto případě by postačovalo výživné v částce 30.000,- Kč, které plně odpovídá životní úrovni otce, u kterého dítě tráví každý druhý týden a podílí se společně s ním na společenském, sportovním a kulturním životě.

Zjistěte více o našich aktivitách: AK Šmeral, Staňkova 922/44, Praha

pojem Drobná údržba a opravy

Pojem slova ``drobné``

Občanský zákoník, který platí od 1. 1. 2014 stanovuje, že nájemce (v případě nájmu bytu či domu) hradí a provádí pouze běžnou údržbu a drobné opravy, které souvisejí s užíváním bytu. Od přijetí nového občanského zákoníku tak panovala značná nejistota, co všechno se pod těmito pojmy skrývá.

Prováděcí předpis 1964

Tyto pojmy zmiňoval již OZ z roku 1964, ke kterému byl vydán prováděcí předpis s upřesněním. Tento prováděcí předpis byl ovšem zrušen s přijetím nového občanského zákoníku. Pronajímatelé a nájemci se tak nacházeli v určitém vakuu, kdy často odkazovali již na neexistující vyhlášku.

nařízení vlády č. 308/2015

To vše se změnilo k 1. 1. 2016, kdy začalo platit nové nařízení vlády č. 308/2015 Sb., upřesňující pojmy drobné opravy a běžná údržba. Toto nařízení je jednostranně kogentní, což znamená, že nájemce se může s pronajímatelem dohodnout, že bude provádět menší rozsah drobných oprav či běžné údržby.

Smluvní volnost

Je možné se také dohodnout na tom, že všechny úpravy a opravy bude hradit pronajímatel. Není ovšem přípustné, aby nájemce hradil záležitosti nad rámec vládního nařízení. Běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní. Za běžnou údržbu se považuje i deratizace či desinfekce.

Drobné opravy jsou v nařízení vlády vymezeny věcně a podle výše nákladů. Za drobné úpravy se dle věcného vymezení považují např. opravy jednotlivých vrchních částí podlah, opravy podlahových krytin a výměny prahů a lišt, opravy jednotlivých částí dveří a oken a jejich součástí, kování a klik, výměny zámků včetně elektronického otevírání vstupních dveří bytu a opravy kování, klik, rolet a žaluzií u oken zasahujících do vnitřního prostoru bytu.

Kromě věcného vymezení drobných oprav, se v případě oprav ostatních věcí hledí na výši nákladů vynaložených nájemcem. Zde se zhoršilo postavení nájemců, kdy za drobné opravy se namísto původních 500 Kč, považují opravy do částky 1000Kč. Zároveň nesmí náklad na drobné úpravy přesáhnout 100Kč/m2 podlahové plochy bytu. V opačném případě hradí opravy pronajímatel. Nové nařízení lze tak jednoznačně uvítat, protože odstraňuje nejasnosti v nájemních vztazích.